.
Na jednotlivých webech najdete spoutu dalších odkazů, tak zde uvádím jen pár zásadních.
Odkazy na české překladatelské skupiny
MangaČesky
Manga-Fan
Totan Torrent
M-Jezdec
Animex
České a slovenské weby s informacemi o manze
manga.cz
manga.sk
otakuland.cz
reanimated.eu
Informace a média ke stažení k manze Bleach
bleach exile
bleach portal
úterý 27. dubna 2010
ZAJÍMAVOSTI
.
Na internetu je spousta tutoriálů a návodů, které Vám ukáží, jak postupovat při kreslení obličejů, vlasů, očí a podobně. Pro začátečníky jsou určitě zajímavé, pro zkušené a pro ty, co hledají svůj vlastní styl jsou pravděpodobně celkem zbytečné.
Je však možné najít i spoustu užitečných tutoriálů, díky nímž přijdete na spoustu fíglů a jednoduchých řesení, jak si se svým dílem poradit, jako například různé způsoby stínování a vybarvování.
Na internetu je spousta tutoriálů a návodů, které Vám ukáží, jak postupovat při kreslení obličejů, vlasů, očí a podobně. Pro začátečníky jsou určitě zajímavé, pro zkušené a pro ty, co hledají svůj vlastní styl jsou pravděpodobně celkem zbytečné.
Je však možné najít i spoustu užitečných tutoriálů, díky nímž přijdete na spoustu fíglů a jednoduchých řesení, jak si se svým dílem poradit, jako například různé způsoby stínování a vybarvování.
MOJE PRÁCE
.
Asi v osmi nebo devíti letech jsem na polské stanici Polsat objevila japonské anime Sailor moon, u nás překládané jako Čarodějka z měsíce. Byla to taková hloupoučká kombinace fantasy a romance a mě jako pubertačku v rozpuku naprosto dostala. Upřímně si myslím, že byla i jedním z prvních impulsů k tomu, abych se v budoucnosti dostala k umění, protože jsem jsem v té době začala intenzivně kreslit svůj vlastní komix o neohrožených čarodějkách bojujících proti démonům a bytostem z jiných planet. Dnes by se dal nazvat velmi amatérským dōjinshi, ale já jsem v té době neměla o takovém pojmu ani páru. V průběhu let má mánie postupně ochabovala a nakonec jsem na ni uplně zapomněla.
Už nevím, co bylo prvním podnětem ke znovuobjevení mangy, ale nejspíše to byl internet, na kterém jsem objevila české překlady japonských komixů.
A já si přečetla šónen mangu Bleach.
BUM, bylo to tady zase.
Můj komix, který jsem v té době trapně pojmenovala Wicked prediction, tématicky vycházel z šónen mangy a měl být plný dobrodružství, akce, tajemna a fantastičnosti... ale než se pořádně rozjel, já zjistila, že tohle potřebuje razantní přepracování. V blízké době se k němu nevrátím, protože jej plánuju jako komplexní projekt ke své magisterské práci, tak doufejme, že to vyjde ;)
Pokud máte zájem se podívat na to, co jsem vyplodila, tak tady máte příležitost. Ale prosím, berte jej s řádnou rezervou :)
Asi v osmi nebo devíti letech jsem na polské stanici Polsat objevila japonské anime Sailor moon, u nás překládané jako Čarodějka z měsíce. Byla to taková hloupoučká kombinace fantasy a romance a mě jako pubertačku v rozpuku naprosto dostala. Upřímně si myslím, že byla i jedním z prvních impulsů k tomu, abych se v budoucnosti dostala k umění, protože jsem jsem v té době začala intenzivně kreslit svůj vlastní komix o neohrožených čarodějkách bojujících proti démonům a bytostem z jiných planet. Dnes by se dal nazvat velmi amatérským dōjinshi, ale já jsem v té době neměla o takovém pojmu ani páru. V průběhu let má mánie postupně ochabovala a nakonec jsem na ni uplně zapomněla.
Už nevím, co bylo prvním podnětem ke znovuobjevení mangy, ale nejspíše to byl internet, na kterém jsem objevila české překlady japonských komixů.
A já si přečetla šónen mangu Bleach.
BUM, bylo to tady zase.
Můj komix, který jsem v té době trapně pojmenovala Wicked prediction, tématicky vycházel z šónen mangy a měl být plný dobrodružství, akce, tajemna a fantastičnosti... ale než se pořádně rozjel, já zjistila, že tohle potřebuje razantní přepracování. V blízké době se k němu nevrátím, protože jej plánuju jako komplexní projekt ke své magisterské práci, tak doufejme, že to vyjde ;)
Pokud máte zájem se podívat na to, co jsem vyplodila, tak tady máte příležitost. Ale prosím, berte jej s řádnou rezervou :)
pondělí 26. dubna 2010
SLOVNÍK
Japonsko/český manga slovník
A
ADULT - znamená erotický, pornografický (adult manga, adult anime ....). Toto slovo se používá běžně v Japonsku stejně jako EROS. Mimo hranice Japonska se vžilo označení HENTAI
AIZOUBAN - manga formátu připomínajícího naše Žluté stránky
ANIME - označení Japonských animovaných filmů. Nejsou to pouze pohádky, jak by se mohlo našinci zdát, ale celá škála filmových žánrů pro všechny věkové kategorie
ANIME-MANGA - manga ve které jsou použity obrázky z anime obohacené o texty
ANIPARO - manga parodie na oblíbené tituly nebo postavy ze známých manga nebo anime.
APA (Amateur Press Association) - je to zkratka pro všechny amatérské vydavatele klubových občasníků (Fanzin, Newsletter….)
AMI - síťka, je to rastr tvořený síťí teček o stejné velikosti. V závislosti na velikosti jednotlivých teček se rozlišuje několik typů síťky.
ATARI - stránka s první schématickou skicou připravované mangy
B
BAKA - zelenáč, trouba, blbec
BAKKU (BACK) - pozadí kreslené scény
BETA - začerněná plocha obrázku, nejčastěji štětečkem
BISHOUJO (Bijin) - krásné mladé děvče
BISHONEN - pohledný mládenec, v dobách feudálního Japonska byl bishonen častou ozdobou dvora i dvorského lóže
BUNKO - manga formát A6 - 105 x 148 mm
C
CG (Computer Graphics) - počítačová grafika, 3d modelování nebo 2d kreslení (malování)
COMIKE (Comic Market) - je to největší setkání otaku na světě. Koná se každoročně v Tokyu. V roce 2001 se zde sešlo 470 000 lidí. Vše se hlavně točí kolem DOJINSHI a CG
CON - setkání fanoušků, u nás jsou většinou známe setkání sci-fi fandů jako je PRAGOCON, SHADOWCON atd.
COSTPLAY - je to oblíbená soutěž o nejlepší kostým čí scénku z nějaké manga nebo anime
-CHAN - přípona používána k citovému oslovení blízké osoby, dítěte, zvířecího mazlíčka. Znamená něco jako malý/malá.
CHARA (charakter) - zkratka pro postavu vystupující v manga a anime
CHARA DESIGNER - tvůrce manga či anime postav, jejich zevnějšího vzhledu i charakteru
CHIBI nebo CB - jeto předpona označující něco malého, nebo malého chlapce
D
DOJINSHI - neoficiální manga vytvořená amatérským fandou, postavy jsou vypůjčené ze známé manga či anime
E
ECCHI -něco zvráceného nebo se sexuálním obsahem, ale ještě se to nedá charakterizovat jako Hentai
EROS (ero, erotic, eroticism) - v Japonsku běžně používané označení pro pornografickou mangu či anime. Ero maga, ero anime, ero game. viz. také ADULT.
F
FANSUB - amatérské titulkování originálních Japonských anime, je to nekomerční činnost dělaná pro zábavu a další fandy tohoto žánru
FUKIDASI - obláček, místo v manze kam se umisťují texty
G
GOMUKAKE - gumovat, gumování
H
HENTAI - úchyl, sexuální deviant. Mimo Japonsko se tímto slovem označuje pornografickou mangu nebo anime.
J
JAPANESE ANIMATION - anime
JAPANIMATION - americké slangové označení anime, nedoporučuji používat mezi fandy tohoto žánru
K
KAIJU - netvor, zrůda
KAKIMOJI - ručně psané poznámky na jednotlivé stránky připravované mangy
KAMA - božstvo, bohyně. Používá se jako nejhlubší výraz úcty k dané osobě.
KAWAII - znamená to něco krásného nebo roztomilého, může to být cokoli, dívka, chlapec, místo, předmět. Používá se taky jako označení obrázků s krásnými dívkami.
KEKKA SEN - čáry na pozadí jimiž se znázorňuje pohyb osob či předmětů
KEZURI - technika stínování kresby
KIRIHARI - vystříhávání (vyřezávání) částí obrázku, které chceme opravit (nahradit). Na prázdné místo se přilepí čistý kus papíru a vše se nakreslí znovu.
KOMIKKU - komiks
KUMOGATA - křivítko
M
MANGA - manga je japonský komiks, který má svá specifika,jako černobíle obrázky, dynamické vyprávění, charakteristický design postav a prostředí. Dnešní podobu nabrala manga ve dvacátých letech minulého století.
MANGAKA - je to kreslíř manga, velice často ilustrátor i scenárista v jedné osobě
MECHA - jakákoliv mechanická věc vystupující v manga a anime. Zbraně, vozidla, letadla, roboti atd.
MECHA DESIGNER - tvůrce mechanických zařízení pro manga a anime
MIHIKARI - dvojstránka, obraz mangy rozkreslený na dvě stránky.
MOOK - mnohostránková kniha s vysokou kvalitou zpracování, slouží k prezentaci umění anime
N
NEEMU - psaní textu do obláčků, během vytváření jednotlivých stránek mangy
NIHON - hovorové označení pro Japonsko
NIPPON - Japonsko, používá se také při pokřiku během sportovních klání" "Nippon! Nippon!"
NODO - "chřtán", v mangovém žargonu to označuje vnitřní plochu stránek, pokud špatně nakreslíte jednotlivá políčka, mohou být části mangy umístěné v této zóně po konečném svázání jednotlivých stran "polknuty"
NYUKU - označuje dodání mangy nakladateli, nebo den kdy byla doručena
O
OAV/OVA (Original Video Animation) - anime určeno výhradně pro video trh
OCIRU - termín používaný pokud byla manga dodána po určeném termínu a nemohla být už odeslána do tiskárny.
OTAKU - (oh-tahc-koo) je to Japonský hanlivý výraz označujícího fanatického fanouška anime, manga nebo elektronických her. Na západě se tento výraz ujal jako název fanoušků manga a anime. Nicméně nedoporučuji nikomu aby se takto nazýval před Japonci.
OTOSU - to samé jako OCIRU
P
PAGINA - číslo stránky
PASSU - perspektiva, vyjádření trojrozměrnosti objektu
PATTING - použití vatového tamponu namočeného do tuše k tvoření různých efektů, např. mlha či dým.
PINCH - krize, mangaka není schopen zvládnout dokončení mangy do daného termínu(SHIMERIKI)
PON PON - viz. PATTING, TATAKI, TAMPO
PUROTTO - dějová zápletka, příběh který se v manze odehrává
S
SEINEN - manga určená pro dospělé muže
SENNUKU - čára, která byla opomenuta při finálním obtahování tuší
SHIMERIKI - konečný termín do kdy má být vykonaná nějaká práce, v tomto případě odevzdaná hotová manga nakladateli
SHOJO - panna, panenský
SHONEN - manga pro chlapce
SHOUJO - děvče, dívka. Také manga určená mladým dívkám.
SHUKAN MANGA - týdeník s nejoblíbenější manga, nejslavnější je Shonen Jump a Shonen Magazine mají více než 200 stran a jejich prodejnost je kolem 4miliónu výtisků týdně!
SIUCIU SEN - čáry kterými se na pozadí znázorňuje pohyb osob či předmětů
T
TANTO - je to prostředník mezi mangakou a vydavatelem,
Y
YASASHII - jednoduchý, v pohodě
PUBLIKACE
.
v Japonsku dvakrát týdně vychází deset, jednou týdně třináct a měsíčně přes dvacet magazínů věnovaných exkluzivně manze (tj. japonskému comicsu). Tím počítáme jen velká vydavatelství, vedle nich existují desítky vydání měsíčně, která zajišťují "menší ryby" a opomenout nesmíme ani undergroundovou manga scénu, která chrlí comicsy trochu drsnějšího (a mnohdy i originálnějšího) ražení, na kterých ruka cenzora nikdy nespočine. V průběhu devadesátých let vydělávala manga prostřednictvím těchto tiskovin něco kolem 600 miliard yenů. Pokud započítáme i její prezentaci v novinách a časopisech, které se jí nevěnují primárně, číslo se navýší na dva bilióny. A to samozřejmě nepočítáme tržby anime průmyslu, který by bez mangy neexistoval.
Příběhy jednotlivých autorů vycházejí nejprve po jednotlivých kapitolách v levných časopisech, které jsou zaměřeny na jednu cílovou skupinu a teprve později je více kapitol vydáváno v tzv. formátu tankóbon, který je podobný evropským paperbackovým knihám. V Japonsku je bežné, že skupiny začínajících autořů vydávají své vlastní, nízkonákladové časopisy. Zde pak začínající autoři sdílí své nápady a příběhy se čtenáři. Pokud je autor úspěšný, často si jej všimne některé větší nakladatelství, případně vyhraje některou z mnoha soutěží pro začínající autory.
Tato edice mívá obvykle formát A6, bývá tlustší než tankōbon, je tištěná na tenčím, kvalitnějším papíře a mívá zcela nový design obálky, vytvořený speciálně pro toto vydání.
Wide-ban
Wide-ban edice je vetší (A5) než klasický tankōbon. Je v ní pulbikované velké množství mang, především seinen a josei manga, které pak už vůbec nejsou vydávány ve formátu tankōbon, narozdíl od shōnen a shōjo mang.
Dōjinshi
Dōjinshi jsou tvořeny amatérskými autory mimo komerční mainstreamový trh v nízkonákladových výtiscích nezávisle publikovaných ve Spojených státech. Věnuje se mu i nejvetší veletrh komiksových knih Comiket, konající se v Tokyu dvakrát ročně, přitahující přes 510 000 návštěvníků. Některé Dōjinshi mají originální příběh, vetšina jich jsou ale parodie populárních mang a anime seriálů, nebo používají postavy v nich se vyskytující.
Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna pouze černobíle a také se vyznačuje opačným směrem čtení, tedy z prava do leva a shora dolů. U prvních překladů do jiných jazyků se layout zracadlově převracel, čož často způsobovalo zvláštnosti u asymetrických prvků, jako například záměna plynového pedálu s brzdou v autě a podobně. Někteří autoři, jako třeba Akira Toriyama zakázali podobné modifikace u svých děl a v dnešní době je již cetba japonských komiksu zprava doleva zcela běžná.
Směr četby tradiční mangy
Scanslation
Scanslation je pojem označující neoprávněné skenování, překlady, editování a distribuci převážně na internetu. Takovými překladateli jsou hlavne amatérští nadšenci a jejich práce je dostupná zcela zdarma. Jen v české republice existuje desítka takových překladatelských skupin, jedna z největších a nejznámějších je MangaČesky, ale zdaleka není jedinou. Sama jejich služeb s radostí využívám, ale s ohledem na pochopitelné zpoždění v překladech se obracím na cizí, především anglicky píšící servery, které publikují své překlady ve velmi krátké době po vydání originálního japonského výtisku.
Ukázka anglické scanslation šónen mangy Bleach
v Japonsku dvakrát týdně vychází deset, jednou týdně třináct a měsíčně přes dvacet magazínů věnovaných exkluzivně manze (tj. japonskému comicsu). Tím počítáme jen velká vydavatelství, vedle nich existují desítky vydání měsíčně, která zajišťují "menší ryby" a opomenout nesmíme ani undergroundovou manga scénu, která chrlí comicsy trochu drsnějšího (a mnohdy i originálnějšího) ražení, na kterých ruka cenzora nikdy nespočine. V průběhu devadesátých let vydělávala manga prostřednictvím těchto tiskovin něco kolem 600 miliard yenů. Pokud započítáme i její prezentaci v novinách a časopisech, které se jí nevěnují primárně, číslo se navýší na dva bilióny. A to samozřejmě nepočítáme tržby anime průmyslu, který by bez mangy neexistoval.
Příběhy jednotlivých autorů vycházejí nejprve po jednotlivých kapitolách v levných časopisech, které jsou zaměřeny na jednu cílovou skupinu a teprve později je více kapitol vydáváno v tzv. formátu tankóbon, který je podobný evropským paperbackovým knihám. V Japonsku je bežné, že skupiny začínajících autořů vydávají své vlastní, nízkonákladové časopisy. Zde pak začínající autoři sdílí své nápady a příběhy se čtenáři. Pokud je autor úspěšný, často si jej všimne některé větší nakladatelství, případně vyhraje některou z mnoha soutěží pro začínající autory.
Aizoban a Kanzenban
Nejpopulárnější mangy (jako například Dragon Ball) jsou občas vydávány v dražších sběratelských edicích, kterým se říká aizōban. Obsahují extra bonusy, jako unikátní obálky vytvořené vyložene jen pro danou edici, vytístěné na speciálním a kvalitnějším papíře nebo jsou ve speciálním pouzdře. Kanzenban je označení pro speciální vydání obsahující kompletní kolekci série.
BunkobanTato edice mívá obvykle formát A6, bývá tlustší než tankōbon, je tištěná na tenčím, kvalitnějším papíře a mívá zcela nový design obálky, vytvořený speciálně pro toto vydání.
Wide-ban
Wide-ban edice je vetší (A5) než klasický tankōbon. Je v ní pulbikované velké množství mang, především seinen a josei manga, které pak už vůbec nejsou vydávány ve formátu tankōbon, narozdíl od shōnen a shōjo mang.
Dōjinshi
Dōjinshi jsou tvořeny amatérskými autory mimo komerční mainstreamový trh v nízkonákladových výtiscích nezávisle publikovaných ve Spojených státech. Věnuje se mu i nejvetší veletrh komiksových knih Comiket, konající se v Tokyu dvakrát ročně, přitahující přes 510 000 návštěvníků. Některé Dōjinshi mají originální příběh, vetšina jich jsou ale parodie populárních mang a anime seriálů, nebo používají postavy v nich se vyskytující.
Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna pouze černobíle a také se vyznačuje opačným směrem čtení, tedy z prava do leva a shora dolů. U prvních překladů do jiných jazyků se layout zracadlově převracel, čož často způsobovalo zvláštnosti u asymetrických prvků, jako například záměna plynového pedálu s brzdou v autě a podobně. Někteří autoři, jako třeba Akira Toriyama zakázali podobné modifikace u svých děl a v dnešní době je již cetba japonských komiksu zprava doleva zcela běžná.
Směr četby tradiční mangy
Scanslation
Scanslation je pojem označující neoprávněné skenování, překlady, editování a distribuci převážně na internetu. Takovými překladateli jsou hlavne amatérští nadšenci a jejich práce je dostupná zcela zdarma. Jen v české republice existuje desítka takových překladatelských skupin, jedna z největších a nejznámějších je MangaČesky, ale zdaleka není jedinou. Sama jejich služeb s radostí využívám, ale s ohledem na pochopitelné zpoždění v překladech se obracím na cizí, především anglicky píšící servery, které publikují své překlady ve velmi krátké době po vydání originálního japonského výtisku.
Ukázka anglické scanslation šónen mangy Bleach
ROZDĚLENÍ
.
Manga průmysl se během let zformoval podle potřeb zákazníků - existují mangy pro děti (6-10), mládež (11-15), teenagery (16-20), mladé (20-30 - věky jsou orientační), dělení dále pokračuje i podle pohlaví (pro ženy a dospívající dívky se vyrábí mnoho mangy), a takovéhle cílení na zákazníka rozhodně není bez účelu. Stačí když zajedete do Japonska a uvidíte sami - v metru, při polední přestávce, v parku, na hřišti, ve škole pod lavicí - mangu tu čte každý druhý člověk a nezáleží na tom jestli mu je deset nebo padesát. Zde jsou ty základní a nejznámější.
Šódžo manga
Šódžo manga je určená pro dívky a ženy. V Japonsku, na rozdíl od Západu, dívky a ženy mangu čtou a je spíše výjimkou, když ji někdo nečte. Také značná část chlapců a mužů čte dívčí mangu (přestože jich to přizná jen málo). První příběh, který lze považovat za šódžo mangu, napsal Osamu Tezuka někdy v 50. letech a vyšel pod názvem Ribon no Kiši (Rytíř Mašle). Hlavní postavu tehdejší šódžo mangy tvořila dívka, typický příběh byl romantický nebo se zabýval vztahy mezi matkou a dcerou. Začátkem sedmdesátých let se šódžo manga adaptovala některá témata šónen mangy, např. sci-fi příběhy, a přidala další vlastní témata. Od té doby rozhodně nelze šódžo mangu považovat jen za jednoduché romantické příběhy. Od konce sedmdesátých let navíc šódžo manga ani netvoří jednolitý blok – mahó šódžo, fantasy a jaoi se stávají samostatnými proudy oddělenými od „mainstreamu“.
Typické šódžo jsou: Sailor Moon, Kodomo no Omocha, Slayers (komediální), Vision of Escaflowne (fantasy), Hana Yori Dango (romantický), Haibane Renmei (drama, art).
Také dost dívek/žen čte šónen mangu a přestože stále platí základní rozdělení na šódžo a šónen, tyto dva směry se dosti prolínají a kopírují od sebe navzájem tak, že brzy pravděpodobně přestane být toto dělení užitečné.
Mahó Šódžo
Mahó znamená magii a šódžo dívku. Mahó šódžo pak označuje druh mangy určený především pro dívky základní školy. Její nejznámější představitelkou je Sailor Moon. Hlavní hrdinkou bývá dívka, která získá magické schopnosti, jež pak využívá k záchraně světa, nebo jí naopak pomáhají vyrovnat se s dospíváním. Častým prvkem mahó šódžo mangy je nějaké mluvící zvířátko či plyšová hračka hlavní hrdinky. Ta pak dává hlavní hrdince spoustu dobrých rad, kterými se bohužel hrdinka málokdy řídí.
Získané magické schopnosti nemusí být nijak zvlášť ohromné, třeba v Magical Stage Fancy Lala se hlavní hrdinka proměňuje v sebe samu o deset let starší. To jí umožňuje získat ve starší podobě vysněné místo modelky a herečky. Většinou ale magické schopnosti spočívají v transformaci na málo oblečenou vyvinutější hlavní hrdinku s velmi dobrými znalostmi bojového umění a občas také kouzel.
Typičtí zástupci: SailorMoon, Pretty Cure, Magic Knights Rayearth
Šónen manga
Šónen jsou většinou mangy akčně nebo sportovně zaměřené (jsou i výjimky, které mají nádech humoru), případně ještě mangy žánru rabukome.
Klasickými zástupci těchto mang jsou třeba Dragon Ball, Naruto, Bleach, Prince of Tennis, Hikaru no Go, Hunter x Hunter, One Piece a další.
Rabukome
Rabukome, neboli „Love Comedy“ je početná rodina anime a mangy romanticko-humorného obsahu. Cílovou skupinou bývají primárně chlapci, popularita známých titulů však překračuje všechny věkové i druhové hranice.
Typičtí zástupci: Love Hina, Mahou Sensei Negima, School Rumble, Ichigo 100%, Oh! My Goddess, To Heart, Kimagure Orange Road.
Jaoi/šónen-ai
V tomto typu mangy se objevuje vztah mezi muži, a to většinou na sexuální úrovni – stále se však nejedná o hentai.
Mezi známé šónen-ai patří například Boys Next Door (Kaori Yuki), Gravitation (Maki Murakami), Zetsuai ( Minami Ozaki), Fake (Sanami Matoh), … Rozdíl mezi jaoi a šónen-ai je v tom, že v jaoi dosáhne vztah sexuální úrovně, kdežto v šónen-ai dojde maximálně k polibku.
Juri/šódžo-ai
Tento typ mangy má podobnou náplň jako jaoi/šónen-ai, jen je zaměřen na vztah dvou dívek, a to většinou spíše na platonické úrovni (šódžo-ai) než na sexuální (juri).
Mezi nejznámější mangy s tímto zaměřením patří Šódžo Kakumei Utena, Card Captor Sakura, Maria-sama ga Miteru a další.
Seinen a džosei manga
Tyto žánry jsou určené pro mladé dospělé, obvykle ve věku 18-30 let, ale mohou být i pro výrazně starší. Džosei (také znamé jako redísu nebo redikomi, doslova „dámský komiks“), je žánr psaný a kreslený převážně ženami pro dívčí a dospělé čtenářky. Zabývá se hlavně každodenním životem hrdinek a jejich problémy. Může se odehravát i na střední nebo vysoké škole, ačkoli spíše pokrývá život dospělých žen. Stylově bývá více konzervativní a realistické nežli šódžo. Také z kresby mizí velké oči hrdinek, rys typický pro šódžo mangu (existuje teorie: „Čím naivnější a světem méně protřelá hrdinka, tím větší oči“). Džosei též popisuje realističtější vztahy, nebývají tak idealizované jako v šódžo.
Typickými zástupci džosei jsou Honey and Clover, Bara no Tame ni, I.S. nebo také Paradise Kiss
Manga průmysl se během let zformoval podle potřeb zákazníků - existují mangy pro děti (6-10), mládež (11-15), teenagery (16-20), mladé (20-30 - věky jsou orientační), dělení dále pokračuje i podle pohlaví (pro ženy a dospívající dívky se vyrábí mnoho mangy), a takovéhle cílení na zákazníka rozhodně není bez účelu. Stačí když zajedete do Japonska a uvidíte sami - v metru, při polední přestávce, v parku, na hřišti, ve škole pod lavicí - mangu tu čte každý druhý člověk a nezáleží na tom jestli mu je deset nebo padesát. Zde jsou ty základní a nejznámější.
Šódžo manga
Šódžo manga je určená pro dívky a ženy. V Japonsku, na rozdíl od Západu, dívky a ženy mangu čtou a je spíše výjimkou, když ji někdo nečte. Také značná část chlapců a mužů čte dívčí mangu (přestože jich to přizná jen málo). První příběh, který lze považovat za šódžo mangu, napsal Osamu Tezuka někdy v 50. letech a vyšel pod názvem Ribon no Kiši (Rytíř Mašle). Hlavní postavu tehdejší šódžo mangy tvořila dívka, typický příběh byl romantický nebo se zabýval vztahy mezi matkou a dcerou. Začátkem sedmdesátých let se šódžo manga adaptovala některá témata šónen mangy, např. sci-fi příběhy, a přidala další vlastní témata. Od té doby rozhodně nelze šódžo mangu považovat jen za jednoduché romantické příběhy. Od konce sedmdesátých let navíc šódžo manga ani netvoří jednolitý blok – mahó šódžo, fantasy a jaoi se stávají samostatnými proudy oddělenými od „mainstreamu“.
Typické šódžo jsou: Sailor Moon, Kodomo no Omocha, Slayers (komediální), Vision of Escaflowne (fantasy), Hana Yori Dango (romantický), Haibane Renmei (drama, art).
Také dost dívek/žen čte šónen mangu a přestože stále platí základní rozdělení na šódžo a šónen, tyto dva směry se dosti prolínají a kopírují od sebe navzájem tak, že brzy pravděpodobně přestane být toto dělení užitečné.
Mahó Šódžo
Mahó znamená magii a šódžo dívku. Mahó šódžo pak označuje druh mangy určený především pro dívky základní školy. Její nejznámější představitelkou je Sailor Moon. Hlavní hrdinkou bývá dívka, která získá magické schopnosti, jež pak využívá k záchraně světa, nebo jí naopak pomáhají vyrovnat se s dospíváním. Častým prvkem mahó šódžo mangy je nějaké mluvící zvířátko či plyšová hračka hlavní hrdinky. Ta pak dává hlavní hrdince spoustu dobrých rad, kterými se bohužel hrdinka málokdy řídí.
Získané magické schopnosti nemusí být nijak zvlášť ohromné, třeba v Magical Stage Fancy Lala se hlavní hrdinka proměňuje v sebe samu o deset let starší. To jí umožňuje získat ve starší podobě vysněné místo modelky a herečky. Většinou ale magické schopnosti spočívají v transformaci na málo oblečenou vyvinutější hlavní hrdinku s velmi dobrými znalostmi bojového umění a občas také kouzel.
Typičtí zástupci: SailorMoon, Pretty Cure, Magic Knights Rayearth
Šónen manga
Šónen jsou většinou mangy akčně nebo sportovně zaměřené (jsou i výjimky, které mají nádech humoru), případně ještě mangy žánru rabukome.
Klasickými zástupci těchto mang jsou třeba Dragon Ball, Naruto, Bleach, Prince of Tennis, Hikaru no Go, Hunter x Hunter, One Piece a další.
Rabukome
Rabukome, neboli „Love Comedy“ je početná rodina anime a mangy romanticko-humorného obsahu. Cílovou skupinou bývají primárně chlapci, popularita známých titulů však překračuje všechny věkové i druhové hranice.
Typičtí zástupci: Love Hina, Mahou Sensei Negima, School Rumble, Ichigo 100%, Oh! My Goddess, To Heart, Kimagure Orange Road.
Jaoi/šónen-ai
V tomto typu mangy se objevuje vztah mezi muži, a to většinou na sexuální úrovni – stále se však nejedná o hentai.
Mezi známé šónen-ai patří například Boys Next Door (Kaori Yuki), Gravitation (Maki Murakami), Zetsuai ( Minami Ozaki), Fake (Sanami Matoh), … Rozdíl mezi jaoi a šónen-ai je v tom, že v jaoi dosáhne vztah sexuální úrovně, kdežto v šónen-ai dojde maximálně k polibku.
Juri/šódžo-ai
Tento typ mangy má podobnou náplň jako jaoi/šónen-ai, jen je zaměřen na vztah dvou dívek, a to většinou spíše na platonické úrovni (šódžo-ai) než na sexuální (juri).
Mezi nejznámější mangy s tímto zaměřením patří Šódžo Kakumei Utena, Card Captor Sakura, Maria-sama ga Miteru a další.
Seinen a džosei manga
Tyto žánry jsou určené pro mladé dospělé, obvykle ve věku 18-30 let, ale mohou být i pro výrazně starší. Džosei (také znamé jako redísu nebo redikomi, doslova „dámský komiks“), je žánr psaný a kreslený převážně ženami pro dívčí a dospělé čtenářky. Zabývá se hlavně každodenním životem hrdinek a jejich problémy. Může se odehravát i na střední nebo vysoké škole, ačkoli spíše pokrývá život dospělých žen. Stylově bývá více konzervativní a realistické nežli šódžo. Také z kresby mizí velké oči hrdinek, rys typický pro šódžo mangu (existuje teorie: „Čím naivnější a světem méně protřelá hrdinka, tím větší oči“). Džosei též popisuje realističtější vztahy, nebývají tak idealizované jako v šódžo.
Typickými zástupci džosei jsou Honey and Clover, Bara no Tame ni, I.S. nebo také Paradise Kiss
HISTORIE
.
Jaký je původ mangy? Odpověď závisí na tom, jak "mangu" definujeme. Slovo samotné vymyslel Katsushika Hokusai, proslulý grafik a ilustrátor. Spojil dva čínské znaky - první s významem "proti své vůli" nebo "nedbalý" a druhý s významem "obraz" - aby pojmenoval své vtipné čmáranice. Již tisíc let předtím než Katsushika Hokusai vymyslel tento termín, bylo možné v Japonsku nalézt "komiksové" kresby, ale zda tyto kresby představují mangu je otázka. Jasnější to bude, když se omezíme na definici komiksu jako umění navazujících obrazů. (Japonští autoři používají podobnou definici mangy.)
Jaký je původ mangy? Odpověď závisí na tom, jak "mangu" definujeme. Slovo samotné vymyslel Katsushika Hokusai, proslulý grafik a ilustrátor. Spojil dva čínské znaky - první s významem "proti své vůli" nebo "nedbalý" a druhý s významem "obraz" - aby pojmenoval své vtipné čmáranice. Již tisíc let předtím než Katsushika Hokusai vymyslel tento termín, bylo možné v Japonsku nalézt "komiksové" kresby, ale zda tyto kresby představují mangu je otázka. Jasnější to bude, když se omezíme na definici komiksu jako umění navazujících obrazů. (Japonští autoři používají podobnou definici mangy.)
Prvním případem, odpovídajícímu takto definovanému komiksu, jsou obrázkové svitky ze středověkého Japonska, ve kterých obrázky a texty byly spojeny tak, aby vyprávěly příběhy nebo popisovaly události. Ačkoliv tyto svitky v mnoha ohledech připomínají moderní mangu nebo komiks, je zde ale důležitý rozdíl: zatímco současná manga je produkovaná pro masovou spotřebu, tak obrazové svitky byly jednotlivá umělecká díla vytvořená pouze pro nejvyšší vrstvy.
Když ke konci osmnáctého století došlo k ekonomickému i kulturnímu rozmachu střední vrstvy vzniknuvší z kupců a měšťanů, tak se poprvé objevilo médium podobné manze i pro neurozené vrstvy. Tištěné v knižní formě, při použití technologie dřevěných špalků, kibyoushi ("žlutý obal") byly knihy příběhů pro dospělé, ve kterých byly vyprávění a rozhovory umístěné uvnitř a kolem ilustrací, často tak, že byl vědomě zastřen rozdíl mezi textem a obrazem. Stejně jako současná manga se zabývaly různorodými tématy - např. humorem, drama, fantasy, a dokonce i pornografií. Koncem devatenáctého století, kdy Japonsko intenzivně importovalo západní kulturu a technologie, kibyoushi byly nahrazeny křížencem původní a západní komiksové formy.
Někteří kritici tvrdí, že Japonci mají historicky zakořeněný blízký vztah k takovým vizuálním médiím jako je manga, ale v první polovině dvacátého století se japonská manga a americký komiks příliš nelišily ani v popularitě ani co do stylu. Tak proč manga vzkvétala, zatímco americký komiks stagnoval?
Snad nejdůležitějším faktorem ve stvoření moderního manga průmyslu byla práce jednoho umělce, Osamua Tezuky. Tezukův nejslavnější výtvor, Mighty Atom, je známý v celém světě. (Jeho animovaná verze byla vysílána v USA v 60.letech jako Astro Boy.) Ve své autobiografii vysvětluje, čím se jeho manga lišila od mangy jeho předchůdců:
"Do té doby, většina mangy... byla kreslená s dvourozměrnou perspektivou a ve stylu divadelní hry. Interakce herců, kteří se na scéně objevovali zleva a zprava, byly komponovány jako by z pohledu někoho v hledišti. Pochopil jsem, že tímto přístupem nelze v žádném případě dosáhnout silného či psychologického popisu. A tak jsem začal zavádět filmové techniky do kompozice. Předlohou mi byly německé a francouzské filmy, které jsem sledoval jako student. Manipuloval jsem se záběry zblízka a různými úhly, a ovšem, pokoušel jsem se užitím mnoha rámů nebo dokonce mnoha stránek zachytit věrně pohyb a výrazy tváře, na něž dříve vystačil jen jeden rám. ... Také jsem byl přesvědčen, že manga má větší potenciál než sloužit jen k rozesmání; využitím motivů žalu a smutku, hněvu a nenávisti, jsem vytvořil příběhy, které neměly vždy šťastný konec."
Poté, co po válce nakreslil několik čtyřrámových zábavných stripů pro noviny, vytvořil v roce 1947 svoji první komiksovou knihu nazvanou New Treasure Island, která byla vydána jako akahon - "červená kniha", levný druh komiksu pojmenovaný podle křiklavě červené barvy používané na obálkách. Tehdy byly akahon nevýznamnou částí průmyslu, jednou z mála zábavných médií pro děti, kterou si v poválečné bídě mohli Japonci dovolit. New Treasure Island to přes noc změnil, když se ho prodalo neslýchaných 400 tisíc kopií.
Vydavatelé zareagovali neprodleně, a bez obtíží nalezli mnoho mladých umělců, kteří s nadšením napodobovali Tezukův revoluční styl. Aby byl blíže vydavatelskému průmyslu, tak se Tezuka přestěhoval do zchátralého činžáku v Tokiu. Rychle objevil následovníky, z nichž se někteří dokonce přestěhovali do stejného činžáku. Většina z těchto manga kreslířů se stala mistry poválečné mangy. Tezukovy inovace vedly k rozšíření trhu a měly za následek jeho radikální změnu: Děti, které vyrostly komiksech od Tezuky a jeho následovníků, nepřestaly číst mangu, ani když byly přijaty na střední školu. Nebo na univerzitu.
V padesátých letech se tak manga stala dobrým prodejním artiklem, ale byla považována spíš za zábavu pro děti (to je dost rozšířený názor v mnoha zemích, dodnes). Obrat nastal v šedesátých letech, protože generace dětí odkojených těmito comicsy vyrostla a dožadovala se "dospělejších" témat. Od pozdních šedesátých let až do začátku osmdesátých se tak formovala dnešní tvář mangy jako fenoménu, který je schopen nabídnout jakýkoliv žánr, od pohádek pro děti přes romantiku pro dívky, superhrdiny pro chlapce nebo cyberpunkové thrillery pro odrostlejší konzumenty.
Do západní Evropy se japonská manga dostala s anime filmy a televizními seriály z nich vycházejících. V průběhu sedmdesátých let 20. stol. začala Itálie a Francie vysílat japonské animované seriály jako součást programu pro děti, díky čemuž si je zalíbily natolik, že je začaly preferovat před evropskými komiksovými hrdiny. Manga se začala běžne překládat do němčiny, italštiny, španělštiny, švédštiny, dánštiny holandštiny a není problém ji sehnat i v polštině, jelikož jsem sama hrdým vlastníkem několika výtisků :)
Mezi manga nadšenci neutichá diskuze o tom, kdy je ještě možné pojem manga aplikovat na práce v manga stylu, jejíž autory už nejsou japonští umělci. Ve Spojených státech jsou takové komixy nazývané "Amerimanga", "world manga" nebo "original English-language manga" (OEL manga)
Já sama jsem před několika lety začala takovou "world mangu" tvořit, ale v průběhu času jsem začala o svém příběhu pochybovat a rozhodla se začít znova. Odkaz a informace o mém rozpracovaném/nedopracovaném komixu najdete v sekci Moje práce.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)