HISTORIE

.
Jaký je původ mangy? Odpověď závisí na tom, jak "mangu" definujeme. Slovo samotné vymyslel Katsushika Hokusai, proslulý grafik a ilustrátor. Spojil dva čínské znaky - první s významem "proti své vůli" nebo "nedbalý" a druhý s významem "obraz" - aby pojmenoval své vtipné čmáranice. Již tisíc let předtím než Katsushika Hokusai vymyslel tento termín, bylo možné v Japonsku nalézt "komiksové" kresby, ale zda tyto kresby představují mangu je otázka. Jasnější to bude, když se omezíme na definici komiksu jako umění navazujících obrazů. (Japonští autoři používají podobnou definici mangy.)

Prvním případem, odpovídajícímu takto definovanému komiksu, jsou obrázkové svitky ze středověkého Japonska, ve kterých obrázky a texty byly spojeny tak, aby vyprávěly příběhy nebo popisovaly události. Ačkoliv tyto svitky v mnoha ohledech připomínají moderní mangu nebo komiks, je zde ale důležitý rozdíl: zatímco současná manga je produkovaná pro masovou spotřebu, tak obrazové svitky byly jednotlivá umělecká díla vytvořená pouze pro nejvyšší vrstvy.

Když ke konci osmnáctého století došlo k ekonomickému i kulturnímu rozmachu střední vrstvy vzniknuvší z kupců a měšťanů, tak se poprvé objevilo médium podobné manze i pro neurozené vrstvy. Tištěné v knižní formě, při použití technologie dřevěných špalků, kibyoushi ("žlutý obal") byly knihy příběhů pro dospělé, ve kterých byly vyprávění a rozhovory umístěné uvnitř a kolem ilustrací, často tak, že byl vědomě zastřen rozdíl mezi textem a obrazem. Stejně jako současná manga se zabývaly různorodými tématy - např. humorem, drama, fantasy, a dokonce i pornografií. Koncem devatenáctého století, kdy Japonsko intenzivně importovalo západní kulturu a technologie, kibyoushi byly nahrazeny křížencem původní a západní komiksové formy.

Někteří kritici tvrdí, že Japonci mají historicky zakořeněný blízký vztah k takovým vizuálním médiím jako je manga, ale v první polovině dvacátého století se japonská manga a americký komiks příliš nelišily ani v popularitě ani co do stylu. Tak proč manga vzkvétala, zatímco americký komiks stagnoval?

Snad nejdůležitějším faktorem ve stvoření moderního manga průmyslu byla práce jednoho umělce, Osamua Tezuky. Tezukův nejslavnější výtvor, Mighty Atom, je známý v celém světě. (Jeho animovaná verze byla vysílána v USA v 60.letech jako Astro Boy.) Ve své autobiografii vysvětluje, čím se jeho manga lišila od mangy jeho předchůdců:

"Do té doby, většina mangy... byla kreslená s dvourozměrnou perspektivou a ve stylu divadelní hry. Interakce herců, kteří se na scéně objevovali zleva a zprava, byly komponovány jako by z pohledu někoho v hledišti. Pochopil jsem, že tímto přístupem nelze v žádném případě dosáhnout silného či psychologického popisu. A tak jsem začal zavádět filmové techniky do kompozice. Předlohou mi byly německé a francouzské filmy, které jsem sledoval jako student. Manipuloval jsem se záběry zblízka a různými úhly, a ovšem, pokoušel jsem se užitím mnoha rámů nebo dokonce mnoha stránek zachytit věrně pohyb a výrazy tváře, na něž dříve vystačil jen jeden rám. ... Také jsem byl přesvědčen, že manga má větší potenciál než sloužit jen k rozesmání; využitím motivů žalu a smutku, hněvu a nenávisti, jsem vytvořil příběhy, které neměly vždy šťastný konec."

Poté, co po válce nakreslil několik čtyřrámových zábavných stripů pro noviny, vytvořil v roce 1947 svoji první komiksovou knihu nazvanou New Treasure Island, která byla vydána jako akahon - "červená kniha", levný druh komiksu pojmenovaný podle křiklavě červené barvy používané na obálkách. Tehdy byly akahon nevýznamnou částí průmyslu, jednou z mála zábavných médií pro děti, kterou si v poválečné bídě mohli Japonci dovolit. New Treasure Island to přes noc změnil, když se ho prodalo neslýchaných 400 tisíc kopií.

Vydavatelé zareagovali neprodleně, a bez obtíží nalezli mnoho mladých umělců, kteří s nadšením napodobovali Tezukův revoluční styl. Aby byl blíže vydavatelskému průmyslu, tak se Tezuka přestěhoval do zchátralého činžáku v Tokiu. Rychle objevil následovníky, z nichž se někteří dokonce přestěhovali do stejného činžáku. Většina z těchto manga kreslířů se stala mistry poválečné mangy. Tezukovy inovace vedly k rozšíření trhu a měly za následek jeho radikální změnu: Děti, které vyrostly komiksech od Tezuky a jeho následovníků, nepřestaly číst mangu, ani když byly přijaty na střední školu. Nebo na univerzitu.

V padesátých letech se tak manga stala dobrým prodejním artiklem, ale byla považována spíš za zábavu pro děti (to je dost rozšířený názor v mnoha zemích, dodnes). Obrat nastal v šedesátých letech, protože generace dětí odkojených těmito comicsy vyrostla a dožadovala se "dospělejších" témat. Od pozdních šedesátých let až do začátku osmdesátých se tak formovala dnešní tvář mangy jako fenoménu, který je schopen nabídnout jakýkoliv žánr, od pohádek pro děti přes romantiku pro dívky, superhrdiny pro chlapce nebo cyberpunkové thrillery pro odrostlejší konzumenty.

Do západní Evropy se japonská manga dostala s anime filmy a televizními seriály z nich vycházejících. V průběhu sedmdesátých let 20. stol. začala Itálie a Francie vysílat japonské animované seriály jako součást programu pro děti, díky čemuž si je zalíbily natolik, že je začaly preferovat před evropskými komiksovými hrdiny. Manga se začala běžne překládat do němčiny, italštiny, španělštiny, švédštiny, dánštiny holandštiny a není problém ji sehnat i v polštině, jelikož jsem sama hrdým vlastníkem několika výtisků :)

Mezi manga nadšenci neutichá diskuze o tom, kdy je ještě možné pojem manga aplikovat na práce v manga stylu, jejíž autory už nejsou japonští umělci. Ve Spojených státech jsou takové komixy nazývané "Amerimanga", "world manga" nebo "original English-language manga" (OEL manga)
Já sama jsem před několika lety začala takovou "world mangu" tvořit, ale v průběhu času jsem začala o svém příběhu pochybovat a rozhodla se začít znova. Odkaz a informace o mém rozpracovaném/nedopracovaném komixu najdete v sekci Moje práce.