PUBLIKACE

.
v Japonsku dvakrát týdně vychází deset, jednou týdně třináct a měsíčně přes dvacet magazínů věnovaných exkluzivně manze (tj. japonskému comicsu). Tím počítáme jen velká vydavatelství, vedle nich existují desítky vydání měsíčně, která zajišťují "menší ryby" a opomenout nesmíme ani undergroundovou manga scénu, která chrlí comicsy trochu drsnějšího (a mnohdy i originálnějšího) ražení, na kterých ruka cenzora nikdy nespočine. V průběhu devadesátých let vydělávala manga prostřednictvím těchto tiskovin něco kolem 600 miliard yenů. Pokud započítáme i její prezentaci v novinách a časopisech, které se jí nevěnují primárně, číslo se navýší na dva bilióny. A to samozřejmě nepočítáme tržby anime průmyslu, který by bez mangy neexistoval.

Příběhy jednotlivých autorů vycházejí nejprve po jednotlivých kapitolách v levných časopisech, které jsou zaměřeny na jednu cílovou skupinu a teprve později je více kapitol vydáváno v tzv. formátu tankóbon, který je podobný evropským paperbackovým knihám. V Japonsku je bežné, že skupiny začínajících autořů vydávají své vlastní, nízkonákladové časopisy. Zde pak začínající autoři sdílí své nápady a příběhy se čtenáři. Pokud je autor úspěšný, často si jej všimne některé větší nakladatelství, případně vyhraje některou z mnoha soutěží pro začínající autory.

Aizoban a Kanzenban

Nejpopulárnější mangy (jako například Dragon Ball) jsou občas vydávány v dražších sběratelských edicích, kterým se říká aizōban. Obsahují extra bonusy, jako unikátní obálky vytvořené vyložene jen pro danou edici, vytístěné na speciálním a kvalitnějším papíře nebo jsou ve speciálním pouzdře. Kanzenban je označení pro speciální vydání obsahující kompletní kolekci série.

Bunkoban

Tato edice mívá obvykle formát A6, bývá tlustší než tankōbon, je tištěná na tenčím, kvalitnějším papíře a mívá zcela nový design obálky, vytvořený speciálně pro toto vydání.

Wide-ban

Wide-ban edice je vetší (A5) než klasický tankōbon. Je v ní pulbikované velké množství mang, především seinen a josei manga, které pak už vůbec nejsou vydávány ve formátu tankōbon, narozdíl od shōnen a shōjo mang.

Dōjinshi

Dōjinshi jsou tvořeny amatérskými autory mimo komerční mainstreamový trh v nízkonákladových výtiscích nezávisle publikovaných ve Spojených státech. Věnuje se mu i nejvetší veletrh komiksových knih Comiket, konající se v Tokyu dvakrát ročně, přitahující přes 510 000 návštěvníků. Některé Dōjinshi mají originální příběh, vetšina jich jsou ale parodie populárních mang a anime seriálů, nebo používají postavy v nich se vyskytující.

Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna pouze černobíle a také se vyznačuje opačným směrem čtení, tedy z prava do leva a shora dolů. U prvních překladů do jiných jazyků se layout zracadlově převracel, čož často způsobovalo zvláštnosti u asymetrických prvků, jako například záměna plynového pedálu s brzdou v autě a podobně. Někteří autoři, jako třeba Akira Toriyama zakázali podobné modifikace u svých děl a v dnešní době je již cetba japonských komiksu zprava doleva zcela běžná.


Směr četby tradiční mangy

Scanslation

Scanslation je pojem označující neoprávněné skenování, překlady, editování a distribuci převážně na internetu. Takovými překladateli jsou hlavne amatérští nadšenci a jejich práce je dostupná zcela zdarma. Jen v české republice existuje desítka takových překladatelských skupin, jedna z největších a nejznámějších je MangaČesky, ale zdaleka není jedinou. Sama jejich služeb s radostí využívám, ale s ohledem na pochopitelné zpoždění v překladech se obracím na cizí, především anglicky píšící servery, které publikují své překlady ve velmi krátké době po vydání originálního japonského výtisku.


Ukázka anglické scanslation šónen mangy Bleach